Chladící okruh - princip funkce

Princip funkce klimatizace v automobilech se nijak neliší od principu ostatních chladících zařízení jakými jsou lednice, domácí klimatizace, chlazené vitríny apod. Teplo je z interiéru vozidla nepřímo odnímáno prostřednictvím teplonosné cirkulující látky (chladiva). Chladivo je v oběhu podrobeno celé řadě termodynamických změn, po kterých se opět vrací do výchozího stavu. Jedná se zejména o kompresi, sdílení tepla, expanzi a škrcení. Chladící účinek dosažený vypařováním chladiva a potřebný tlak pro vypařování se dosahuje pomocí mechanicky poháněného kompresoru. Chladivo musí být stlačené na takový tlak, aby bylo schopné kondenzace odváděním tepla do prostředí, které je k dispozici. Principiální schéma oběhu, ve kterém se kompresorový chladící okruh prakticky uskutečňuje je znázorněný na obr. č. 1.

1-2 Komprese

Kompresor zajišťuje odsávání par chladiva z výparníku při tlaku výparném a jejich stlačování na tlak kondenzační.

2-3 Kondenzace

Probíhá ve výměníku tepla, v němž je teplo ze stlačených par odváděno sdílením zpravidla do okolí, při čemž páry chladiva kondenzují.

3-4 Škrcení

Uskutečňuje se v průtočném orgánu, kde v důsledku podstatného zúžení průtočného průřezu dochází k izoentalpické (h = konst.) expanzi z tlaku kondenzačního na tlak výparný.

4-1 Vypařování

Vypařování chladiva ve výparníku je spojeno s odvodem tepla z vychlazovaného prostoru. Tímto izotermicko - izobarický m pochodem při výparném tlaku přechází chladivo z mokré páry na páru sytou. Takto je do chladiva sdílen tepelný příkon, který je v chladící technice označován jako chladící výkon.

Z výparníku jsou páry chladiva zpět nasávány kompresorem a takto je celý oběh uzavřen.